Rozhovor - Tomáš Palko

Dobrý den, v první řadě bych vám rád poděkoval, že jste si na mě udělal čas a přijal mé pozvání do této luxusní restaurace k rozhovoru.

Není za co, útratu za nás platí klub. (3.200,- + dýško)

Vzhledem k tomu, že jsme spolu vyrůstali, známe se tedy skoro 30 let, chodili spolu do školy a společně objevovali své tělo. Mohli bychom si tykat?

Ne

Dobrá, proč zrovna přezdívka Palkič?

Protože mi tak říkají dva lidé.

Můžete je jmenovat?

Nechci jim dávat prostor ke slávě.

Zajímavé, začneme vaším prvním klubem. Vzpomínáte?

Na svůj první klub ve svém rodném městě nikdy nezapomenu. Bylo mi 17 a byl jsem hrozně nervózní. Moc mi ale pomohlo, že jsem se ocitl ve společnosti vrstevníků nebo i mladších pušek. Pohyb mi nikdy nechyběl, ale konečně jsem začal získávat potřebné sebevědomí. Měl jsem nakročeno ke slibné kariéře…

Pak se ale něco změnilo?

Ano, jak už to tak bývá, zájem fanoušků uvadal a klubu nakonec došly peníze. Nedostávalo se mi tak tolik prostoru a k růstu bylo nutné učinit razantní rozhodnutí. Přestoupil jsem ke konkurenci. Dostal jsem i zajímavý kontrakt (Nebo jsem si to alespoň myslel)...

Podvod ze strany agenta?

Bohužel...

Nějakým nedopatřením mi do smlouvy propašoval dodatek, že budu klubu odevzdávat 35% své měsíční výplaty… Svého působení ale nelituji. Svoji hru jsem rozvinul natolik, že jsem byl připravený na další angažmá. Tentokrát v Brně, které je plné velkých hráčů a kterým jsem byl konečně připravený čelit a konkurovat.

Připomeňte mi, jak se tyto kluby jmenovali? Byl to Sokol Třebíč a?

Nene, Roxy a Znojemka.

Aha, přesuňme se tedy o krok kupředu. Brno.

Klubová scéna v Brně je jedním slovem ,,šílená”... Tolik variant a možno..

Mohli bychom se soustředit na florbal?

Tento rozhovor je o florbalu?

Ano

Omlouvám se, florbalové začátky v Brně nemohly být lepší. Upíchl jsem se k neznámému týmu univerzitní ligy FBC Šerák. Jak jsem se později dozvěděl, v předchozí sezóně tento tým skončil druhý. Pak ale přišlo dělení týmu a vznikl konkurenční tým tvořený odpadlíky / nechtěnými -> Shooters Beta.

ps. Jak jsem se dozvěděl ještě o něco později, Šerák je pivo.

Jak jste se tedy nakonec ocitl součástí týmu Shooters Beta?

Naše týmy byly tak nějak celou sezónu propojené. U mě to ale tak nebylo, já nikoho z nich neměl rád. Byl (a stále je) to *** vedle *** v černých tričkách. V té sezóně jsme proti nim odehráli dva zápasy. Ve skupině jsme je porazili a v semifinále prohráli po nájezdech 3:4.

Na jejich hráče jsem ale udělal dojem. Přihrál jsem jim na dvě branky a neproměnil nájezd -> ideální soupeř. Nakonec Shooters celou sezónu vyhráli a postoupili na finále republiky. Termín finále ale většině týmu nevyhovoval, kryl se s faktem, že to byly hrozné lamy a tak na finále potřebovali pořádný špílmachry, kteří se nebojí prohrát i s blbými Pardubicemi v boji o třetí místo (Ve vlaku na cestě domů z Plzně padlo rozhodnutí, že nikdy nepřiznáme, že jsme skončili čtvrtí, upsss). A tak započala má kariéra v Shooters, stal jsem se stejným ***.

Opravdu zajímavý příběh. Nemohu si odpustit otázku, vaše oblíbené číslo byla vždy desítka, proč najednou ta změna k číslu 11?

Ano, desítka byla vždy mé nejoblíbenějšího číslo. Měl jsem k ní silný vztah ze dvou důvodů. S desítkou hrával můj oblíbený fotbalista, který už v 18ti vypadal na 40 (Wayne Rooney) a také je to můj nejoblíbenější alkoholický nápoj.

Desítka pivko?

Nene, Jégr, Tequila, Vodka, Rum, Gin a opakovat…

A změna na číslo 11?

Roman Červenka

Naprosto pochopitelné…

Poslední otázka, jaký je váš největší úspěch?

To je velmi jednoduché. Je to loňské dokončení Třebíčského půlmaratonu v čase 1:30:09 a to po třech hodinách spánku a s jednou promilí v krvi. Bylo z toho 18. místo.

Já myslel spíš životní úspěch, ne sportovní úspěch.

Stejná odpověď. Jo a jednou jsem viděl letět balón.

Moc děkuji za váš čas a za příjemný 6ti hodinový rozhovor.

Já děkuji a smekám před výběrem otázek...

No, položil jste si je sám...